Stadio Arena Garibaldi-Romeo Anconetani

Dejiny Areny Garibaldi jsou nerozlucne spojeny s historií pisanského fotbalu a príbehem jednoho z nejoriginálnejsích fotbalových funkcionáru Itálie.

Výstavba a první desetiletí

Stadion byl postaven a otevren v roce 1919, takze patri k historicky starším italskym fotbalovym stadionum. Puvodne nesel komplexní tribunu a byl znames spíse jako jednoduchý sportovní areál. Název Arena Garibaldi se zavedl jako hold Giuseppe Garibaldimu a pridrzel se jako primární pojmenování po celé 20. století. V dalsích dekádách byl stadion postupne dovybavován - pribyly tribuny a primitivní zarízení pro diváky, ale celkový charakter malého a intimního stadionu zustal zachován.

Romeo Anconetani a nová éra

Romeo Anconetani (1930-1999) byl prezidentem Pisa SC od roku 1964 a privedl klub ze stredních italskych divizi az do Serie A v 80. letech. Byl znám svymi extravagantními sujeverami - nejslavnejsí byl zvyk sypat sul na trávník pred zápasy jako ochranný rituál. Po jeho smrti v roce 1999 byl stadion prejmenován na jeho poct; oficiální a uplné pojmenování Stadio Romeo Anconetani bylo potvrzeno kolem roku 2001. Anconetaniho odkaz je pro Pisu SC natolik zásadní, ze jeho jméno nese stadion dodnes.

Rekonstrukce a modernizace

Behom desetiletí prosel stadion nekolika dílcími opravami tribunálních sektorú, sanitárních zarízení a bezpecnostní infrastruktury. Kapacita byla postupem casu redukována v souladu s prísnujícími se bezpecnostními normami italského fotbalu. Stadion si priesto zachoval tradiční vzhled a atmosféru - není to modern arena s prémiovymi sektory, ale autentický toskánský fotbalový svátek.

Atmosféra na Arene Garibaldi je typicky italská pro mensí provinciální stadiony - emotivní, hlucná a úzce spjatá s místní identitou mesta Pisa.

Fanouskovská kultura

Fanoušci Pisa SC - prezývaní Nerazzurri podle cernomodrých barev - tvorí kompaktní a loajální fansinas. Stadion s kapacitou pod 10 000 míst umoznuje bezprostredný kontakt fanoušku s hraci, coz vytvárí intenzivní atmosféru. Ultras sekce jsou aktivní a produkují zpev, vlajky a choreografie zejména pri domácích zápasech vyšší trídou, kdyz Pisa hraje v Serie B nebo ve vysledkove dulezitých utkaních. Místní hrdost na tradici klubu a odkaz Anconetaniho se prolíná s fotbalovou vásní na každém domácím klání.

Velké zápasy

Nejvetsí momenty Arena Garibaldi zilo v období, kdy Pisa SC probojovalo do Serie A v 80. letech - domácí stadion vikal tenkrat nejvyssí italské fotbalové elity a mezinárodní pozornost. Ligové zápasy contre aspirants ze severní Itálie - Juventus, Inter, AC Milan - zanechaly nesmazatelny otisk v pameti pisanských fanoušku. V pozdejsích desetiletích se stadion stal scénou napínavých Serie B souboju a postupovych barázu, kde každý gól rezonoval s celym stadionem.

Návsteva Areny Garibaldi je dostupná a nabízí autentický zazítek z malého italského fotbalového stadionu ve meste svetoznámém pro svou Sikmou vez.

Jak se tam dostat

• Vlak: Pisanské hlavní nádraží (Pisa Centrale) leží asi 2 km od stadionu; na miste pak pesky nebo taxíkem
• Letadlo: Mezinárodní letiste Galileo Galilei je jedno z nejblizsích letist k jakémukoliv italskému fotbalovému stadionu - priblizne 2 km jihozápadne od centra Pisy
• Auto: Pisa je dostupná po dálnici A11 a A12; parkování v okolí stadionu je omezené, auta lze nechat v priléhajících mestských ctvrtech
• Autobus: Mestská doprava CPT provozuje linky spojující nádraží a ruzné cásti mesta

Vstupenky a prohlídky

Vstupenky na zápasy Pisa SC jsou k dispozici pres oficialní web klubu a lokální prodejce ve meste. Zápasy Serie B bývají obvykle dostupné, i kdyz prestige duely mohou být vyprodány. Stadion jako takový není typickym turistickym cílem, ale pro fotbalové fanoušky prújezdné Pisou predstavuje zajímavou zastávku.

Tipy pro návstevníky

• Spoj s turistikou: Pisa nabízí jedinecnou kombinaci - dopoledne Námestí zázraku (Sikmá vez), odpoledne fotbal na Arene Garibaldi
• Kdy dorazit: Nejméne 45 minut pred výkopem - stadion je malý a vstup se muze zdrzet
• Jídlo a pití: Typické italské bary a trattorii jsou k nalezení v celém meste; místní specialitou jsou cecina (cizrnová placka) a pisanské dezerty
• Pocasí: Toskánska léta jsou horká, zápasy v závorce záríjna az dubna jsou komfortnejsí pro diváky